Je to už rok a půl, co vůbec nejím maso, předtím jsem ho přibližně dva roky postupně omezovala.

Co mě k tomu vede, ponechme stranou. Tímto článkem vás rozhodně nechci ponoukat k vegetariánství. Vlastně to nedělám ani normálně. Nepatřím k těm otravným extrémistům, kteří využijí každou minutu k tomu, aby ostatním cpali do hlavy, jak je maso škodlivé. Chtěla bych psát o reakcích okolí

A jak chceš jako bez masa žít? 

Inu, normálně. Existuje spousta a spousta potravin, maso není ani zdaleka jediné. Že bychom ho k životu opravdu potřebovali? Kde že. Bílkoviny se dají získat i ze spousty dalších zdrojů. Sestavit optimální jídelníček pro vegetariána není nic složitého. U veganů, tedy těch, kteří vůbec nejedí živočišné produkty, je to o něco horší, ale to je opět něco, čím bych se nechtěla zabývat.

Oběd bez masa neznamená pořád dokola smažák nebo nudle s mákem. Možností je spousta. “Bych se nenajedl, bez masa to není dost syté”, dozvěděla jsem se nedávno. Že ne? Zkusili jste třeba někdy sníst talíř plný čočky? Vůbec nezáleží na tom, co na talíři není (tudíž na mase), nýbrž na tom, co na něm je.

Kritika mého jídla kvůli nedostatku bílkovin je neoprávněná stejně jako řeči o tom, že se nemůžu dostatečně nasytit. Setkávám se s ní pokaždé, když s někým obědvám a mnohdy i v jiných situacích, ze kterých vzejde najevo, že nejím maso.

Zvláštní je, že když někomu nechutná něco jiného, obyčejně to lidé doprovodí jen údivem “jak to můžeš nejíst!”.

Vegetariánská strava je dobrá, ale řízek je řízek