Máme tedy doma chlupaté a ušaté miminko psa.

Jak mu budeme říkat?

Štěně sedí na podlaze, kroutí hlavičkou ze strany na stranu a ustaraně nás pozoruje. Evidentně pochopilo vážnost chvíle.

Sveřepě se dohadujeme, každý trvá na své variantě.

A při tom na výběr moc nemáme. Pejsek je z prvního vrhu čistokrevné matky i otce, tudíž podle nějakých pravidel musí jeho jméno začínat na A.
Paní nás informovala, že mu říkají Aram, někteří z nás ale trvají na variantě – Aran.

Byli jsme v přesile.

“Aránku, pojď, půjdeme na procházku,” oslovila jsem pak vítězně chlupatou kuličku. Prcek to ihned pochopil a okamžitě se vyčural na podlahu. Chytrý pejsek. Dal najevo, že už rozumí, co se po něm bude chtít. Jen akci provedl trochu předčasně.

Během pár dnů jsme měli rozvrh večerní procházky i pořadí zúčastněných pevně stanovený.

Jako první běžel malý pejsek a v tlamičce si nesl pískací žlutou žirafku.
Zřejmě v něm vzklíčil pocit, že i ona si procházku zaslouží. Pak jsem šla já, syn, někdy se k nám přidala i dcera. Průvod uzavírala kočka. Ta se k nám přidala z vlastního popudu.
Celou cestu se sice pokaždé tvářila, že k nám nepatří a stejnou trasu má opravdu jen náhodou. Ledabyle sledovala, co se kde v okolí kmitne, ocásek při tom zdvižený s konečkem zahnutým do obloučku.
Vždy také pečlivě dodržovala rozestup, nikdy se nevzdálila ani nepřiblížila víc, než sama uznala za vhodné.
Za pár dní náš průvod už znali skoro všichni v okolí.