Blíží se konec roku a čas od času máme tendenci hodnotit rok, který uběhl

Já jsem se vrátila ještě o další rok zpět.

Stalo se tolik událostí, a jak to bývá, některé dobré a některé bychom nejraději vymazali ze svých životů. To je zkrátka život. Ale pěkně popořádku.

Před dvěma lety jsme měli malý krámek s potravinami. To by nebylo nic zvláštního, ale my jsme zde prodávali převážně domácí výrobu nebo různé farmářské výrobky. Takže pokud jsem chtěla nabídnout kvalitu a to lidé ocenili, musela jsem tvrdě pracovat. Na zaměstnance bychom neměli, takže jsem převážně všechno dělala sama. Ráno vstávala brzo, pekla, smažila, zdobila dortíky a podobně. Rychle naložit do přepravek a hupky šupky prodávat.

Večer jsem přijela, čekala mě domácnost, hospodářství a opět výrobna.

Až jsem jednoho dne zjistila, že mě zlobí pravá ruka. Bolest a trápení se stupňovaly, až to došlo do bodu, že mi jednoho dne vypadla z ruky tužka a já nebyla schopna ji udržet. Došlo mi, že je tu nejspíš pěkný průšvih. Manžel mi zařídil vyšetření a to jen potvrdilo, to, čeho jsem se obávala.

Karpální tunely na obou rukách, jen u pravé to vede k ochrnutí. Takže operace, konec podnikání, jelikož jsme byli v pronájmu, nebylo by to z čeho hradit. Pro mě to znamenal konec světa, protože nikdo nedával šanci na to, že se ruka znovu obnoví. Nebyla jsem zvyklá na to, že bych měla přestat dělat, ve své podstatě jsem živel, co právě naopak musí být pořád vytížený.

Zhroutil se mi svět a přestala jsem vidět cestu před sebou. Jediné co mě uklidňovalo, bylo to, že děti jsou již soběstační. Trvalo mě to pár dní. Pak jsem se oklepala, setřela slzy a sama v sobě si udělala pořádek. Přece se nebudu vzdávat, to jsem nikdy nedělala a dělat nebudu.

Podstoupila jsem operaci.

Prý jsem přišla dlouho, ruka byla zasažena hluboko. A bude trvat hodně dlouho, než se zahojí. Jsem optimista, nic méně zadarmo být doma taky nemohu.

Sotva mě otrnulo, vzala jsem počítač. Levá ruka to zvládá taky dobře. Hledám nějakou práci na doma, co bych mohla zvládnout. Klikačky, dotazníky a pak spoustu podvodů. Ještě že člověk není tak důvěřivý. Hledám dál a najednou vidím „UPOZORŇUJEME. Seriózní výdělek na internetu.“

Sama sobě si říkám, proč to nezkusit, vypadá to docela důvěřivě a konec konců, nemám co ztratit.

Zaregistrovala jsem se a pustila se do čtení článků. Taky kolo štěstí mě zaujalo.

Můj stav účtu se zvedal i při psaní komentářů. Pečlivě jsem četla další rubriky těchto stránek. Aha můžu si ještě něco přivydělat navíc, poslat recepty, fotky, napsat něco.

Dokonce i práce v Excelu. Proč ne. Začala jsem se zapojovat víc a víc.

Až jednoho dne mi přišla zpráva, která mě na chvíli zmrazila. „Nechtěla byste mít svůj blog o vaření?“ Ten pán na té druhé straně se zbláznil. Umím zapnout, vypnout počítač, udělat nějaké základní věci, ale mít svoje stránky?

To nedám. Po pár výměnných zprávách mě začíná myšlenka nahlodávat. Přece nejsem hloupá, leccos umím, co neumím, se mohu naučit. A teď mám také poměrně času dost. Až jednoho dne jsem napsala, že vlastně není na co čekat a jestli mě alespoň ze začátku pomůže, tak budu ráda, než se vše naučím.

Všechno něco stojí. Čas i peníze.

Moc peněz jsme neměli, ale věděla jsem, že bez investice to skutečně nepůjde. Zaplatila jsem počáteční investici, zařídila doménu a všechny ty věci okolo toho, abyste blog mohli vidět i vy. Aby přinášel užitek všem, kteří potřebovali nějakou radu ohledně vaření a také aby i vy jste se mohli podělit s ostatními. Náš admin Radek mi pomáhal po celý ten čas, šel krůček po krůčku se mnou a učil mi základní pravidla. Občas musel ze mě šílet, ale já ho hned ze začátku varovala 🙂 . Počáteční investici jsem měla v kapse během pár měsíců zpět a naopak ještě o další korunky navíc. Vůbec jsem netušila, že se dá tímto způsobem vydělávat. Radek stál se mnou věrně po celou dobu a stojí dál, za což jsem mu neskutečně vděčná. Pořád se mi otevírají nové možnosti a přináší to růst. Nejen finanční, ale i to, že člověk se pořád učí, trénuje mozkové buňky a skutečně si ten život užívá jinými doušky.

Dnes mám další blog Zdraví a zelenina, protože mě připadal jako vhodný doplněk k receptům. Tento blog znáte a občas se zapojíte a přidáte nějaké svoje nápady a komentáře.

A ještě jednu věc vám musím říct.

Ani nevíte, jak mě potěší zpráva typu. „Ahoj mami, tak jsem dělala ty ovocný knedlíky podle tvých stránek a fakt se mi povedly.“ To jsou slova k nezaplacení. Výsledky, které nebyly vidět hned, ale mají budoucnost.

Nikdy není pozdě začít. Petra