Pejsek Aran nám roste.
Aby ne, má veškerou možnou péči. Dostatek jídla, hraček, spoustu lidí kolem sebe, kteří se mu věnují. A pokud náhodou přece jen někdy zůstane doma v předsíni bez dohledu, protože jeho smečka musela do práce či do školy, umí se zabavit sám.
A tak po návratu domů nacházíme na podlaze v předsíni kromě nutných loužiček šály a čepice, které se mu podařilo vytáhnout z kapsáře na stěně, roztrhané noviny a letáky, které někdo neprozřetelně odložil v jeho dosahu, a jiné činnosti hodné malého štěněte.
Lumpárny a škody narůstaly, a když se mu jednou podařilo nenápadně ukrást a rozkousat jednu dětskou botu, byli jsme donuceni k rozhodnutí – když nebudeme doma, štěně půjde do garáže.
Hned následující den do garáže vtrhla brigáda.
Veškeré nebezpečné věci bylo nutno uklidit a uložit tak, aby se k nim čtyřnohý rošťák neměl možnost dostat. Police pod stropem byly přeplněné nářadím a různými lahvemi a plechovkami s barvami, ředidly, laky.
Večer se unavený manžel rozhlédl po uklizené garáži, povzdechl a slíbil : “Udělám mu brzy kotec, aby tady nemusel být dlouho!”
Podobné zážitky a příběhy nejen pro dospělé najdete na mém blogu Matyldino povídání
Jeden komentář u “5. Aran půjde do garáže”
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Samotný pejsek doma, to je skoro vždycky pohroma, a nemusí to být ani štěně. Kamarádka má pejska doma už dva roky, občas ho taky nechá doma samotného, když potřebuje nakoupit. Ale ono stačí někdy i půl hodiny na to, aby se něco nestalo…. I když to předtím nikdy neudělal, přišla z obchodu a doma okousané 4 boty … (asi hledal, která chutná víc :-)).